Na začátku byla jen obrovská touha, tvrdohlavost, naivita a sen malého děvčátka.
Vždy jsem chtěla šít. Když jsem ve 14 letech zopakovala, co chci dělat, doma z toho bylo pozdvižení, zklamání... Rodiče toto pro mě nechtěli, přáli si, abych studovala něco smysluplnějšího... Můj výběr pro ně nebyla úplně top volba, byl rok 1984 a jít se učit na dámskou krejčovou bylo spíš nouzové řešení... Přesto ustoupili a nechali mě jít vlastní cestou. Až s odstupem času jsem si uvědomila, jak těžké to bylo ...
Po vyučení přišla na řadu realita, která se dost lišila od mých představ, v té době se ještě do práce umisťovalo, tedy možnost výběru nebyla... A tak jsem svou první praxi zažívala na sériové výrobě, klasická pásová výroba, kde pracujete od sirény do sirény, s šitím a kreativitou to nemá společného téměř nic, ale jako zkušenost velmi dobré.
Měla jsem štěstí, možná zasáhl osud, že jsem se dostala po 6 měsících na trochu jinou sériovou výrobu ... "Lukáš a Lucie"- v té době moderní výroba, malá dílna a výborná mistrová a první šance začít se pracovně rozvíjet, absolutně jsem netušila, co přijde a ani ve snu by mě to nenapadlo...
V roce 1991 končila firma, ve které jsem pracovala. Byla jsem jednou z těch, které vedoucí oslovila, že mám jít do její nové firmy, za stejných podmínek... Ale opět jsem narazila na realitu: zpátky klasická sériovka a realita jiná, než byla domluva... Po jednom měsíci jsem odešla, založila živnost a začala se všechno učit pomalu po svém, a to systémem pokus-omyl.. Bylo mi 21, byla jsem naivní, tvrdohlavá a drzá...
V 90. letech jsem založila živnost a začala podnikat systémem "pokus-omyl".
Provozovat zakázkové šití bylo čím dál náročnější. Byla jsem unavená, zklamaná a vyhořelá.
V 90 letech z tohoto oboru všichni odcházeli. Já jsem stále ještě věřila ve svůj sen. I přesto, že jsem měla stálé klientky, provozovat zakázkové šití bylo čím dál náročnější. Přicházely sem modní řetězce s levným oblečením, které tu předtím nebyly. Dneska už to může znít skoro jako sci-fi.
Po 11 letech jsem byla tak unavená, asi i zklamaná a vyhořelá... Jednou ráno jsem se probudila a věděla, že musím pryč, do jiné země. A tak jsem do 14 dnů odjela s tím, že budu pryč tak měsíc. Ale vrátila jsem se až po půl roce, a to jako úplně jiný človek...
Pomalu začínalo všechno fungovat... přesto jsem se rozhodla hledat nějakou práci, kterou bych mohla dělat, aniž bych chodila do práce každý den. A tak jsem jednoho dne zavolala na poptávku po krejčovské dílně a druhý den stála přede dveřmi ateliéru, kde bylo jméno Klára Nademlýnská... Prošla jsem konkurzem a začala se všechno učit znovu... 7 let praxe, kdy odměnou jsou hlavně zkušenosti a praxe samotná.
Následoval rok spolupráce s Kateřinou Geislerovou, mistryní střihu, která když dělá střihy, tak tančí... Zkrátka když děláte s nejlepšími, ovlivní to každého, nasměruje vás to, naučíte se toho moc, pokud ovšem chcete... Tam někde jsem se rozhodla spolupracovat pouze se sebou a na 100 % stát sama za sebou. Odejít ze světa profesionálů a pokusit se vrátit šití mezi ženy, předat to nadšení, které u mě zůstalo, tu radost z procesu tvorby...
Když děláte s nejlepšími, ovlivní a nasměruje vás to, mnohému se naučíte... pokud ovšem chcete:)
Přestože moje oči chvíli neviděly, ve skutečnosti jsem "viděla" vše lépe než kdy předtím.
Opět přišlo jedno nakopnutí v podobě úrazu a okamžitého nástupu do nemocnice. A jelikož je život hra, začala jsem hrát hru trochu náročnější... Může se to zdát jako paradox, ale ve skutečnosti to bylo to nejlepší, co mě potkalo, dno ze kterého se prostě odrazit musíte. Přestože moje oči chvíli neviděly, ve skutečnosti jsem "viděla" vše lépe než předtím... a všechno se v hlavě a srdci poskládalo jinak... A vše ZAČALO FUNGOVAT... s pokorou a úctou k životu obecně i životu mému. Život nás někdy provede cestou, která se nám nemusí moc líbit, dnes vím, že hodnotit to, není na nás, na nás je projít tím a pak najednou se rozední , stojíte ne té krásné louce a víte, že tohle je ten váš sen, který byl na začátku a na který jste možná trochu zapomněli.
Tenkrát na začátku by mě nenapadlo, že jednou budu učit a vést kurzy šití, pomáhat tak jiným ženám splnit si jejich sen o tom, že si samy ušijí třeba šaty. V každé ženě, dívce, kterou jsem učila, vidím i sebe, své omyly, pokusy, naivitu, netrpělivost, která je se začátky spojená, ale i nadšení, vůli, radost a to světlo v očích, když z kusu látky držíte hotový výrobek, který jste vytvořily.
Ještě pořád to cítím, i po 40 letech, kdy to dělám každý den...
Ta radost v očích, když z kusu látky držíte hotový výrobek, který jste ušily...
A koníčky kromě šití?
Možná to sem nepatří, ale je to mou součásí, nakonec vše, co děláme, nás formuje. Fitness, plavání, in line brusle, chvíli to byl také pole dance... prostě sport a s tím souvisí to, čemu se říká zdravý životní styl. Všechno si potřebuji vyzkoušet a ověřit v praxi, takže jsem zkusila být vegetrián, vegan, raw... Abych zjistila, co se mnou synchronizuje a na co reaguje moje tělo.