Konfekce- „tajemství“ výroby
Jak se vyrábí konfekce? Tajemství je trochu přehnaný výraz, ale lepší jsem nenašla.
Vše začíná od návrhu, tady se to neliší od návrháře, rozdíl je v přístupu. Návrh v konfekci se dělá počítačem, je na to program, kdy namalovaná figurka ve 3D simuluje člověka a návrhář na tohoto pravidelného, počítačově vytvořeného člověka tvoří oblečení. Tady začíná první malá odchylka od reality, neb troufám si říct, že málokterý jedinec je pravidelný. Podle takto navrženého modelu vytvoří opět počítač střih, základní velikost bývá 34-36, tedy malá a tuto velikost i stejný model šikovný počítač rozvelikostní třeba až do velikosti 50, nač se s tím patlat a vymýšlet model pro jiný typ postavy( trochu se to zlepšilo). Střih se samozřejmě neověřuje, nač, počítač je dokonalý a simulovaný člověk též.Výhodou u počítačového programu je , že udělá i polohování střihu na látku, tak , aby byl co nejmenší odpad. Takto vytvořený střih jde na střihárnu, kde je veliký stůl, na který se na sebe navrství požadované množství látek, představte si, že oděvní řetězce vyrábí např 10 000 kusů od jedné velikosti krát např. 5 velikostí, a to jsem s počtem při zemi. Na látku, která je nahoře, se nalepí střih, podle rozkresleného polohování, směr nitě se řeší pravděpodobně pouze u horní vrstvy, v takhle velkém množství jde o cm, opět počty 1cm pokud je spotřeba metr, není žádná míra , pokud to vynásobíte 1000 metry, je to trochu rozdíl. Vezme se pila, nůžkami to opravdu nejde, a vše se najednou nařeže, nalepí se na jednotlivé velikosti lepítka s čísly, aby se nepomotali velikosti ( což se opět může stát) a vše jde na šicí dílnu, kde se stejná čísla přišívají k sobě.
Zde má každý člověk své místo, stroje jsou tu poloautomatické, pracuje se na kvantitu, ne na kvalitu, není na to čas, tento obor se finančně hodnotí úkolově, tedy podle fakticky odvedené práce, ne hodinově, každý tu dělá jednu operaci, následující operaci dělá někdo jiný, takže jsou šičky na sobě závislé výkonostně, pokud se jedna zasekne, zasekne logicky tu další, znamená to , pokud by se vám chtělo třeba na WC a nemáte dostatečný náskok, máte smůlu, chodí se hromadně, když už tedy, přestávka, alespoň z dob mé praxe na sériové výrobě( je to par let zpátky😇) se hlásila zahoukáním, ale dnes je to možná jiné.
Konkrétně to je např. u trička tak, že jedna sešije náramenice, dá to další ta všije rukávy, další sešívá boční švy, další dělá délky, další dělá průkrčník. Práce je takto velmi rychlá takže, když se to spočítá, jedno tričko je hotové třeba za 5 minut, myslím, že ten čas je i kratší. Odpadají tu mezioperační kontroly, nějaké stehování taky, nepáře se, když se to nepovede-nevadí. Na kreativitu nezbývá čas. Pokud se Vám v obchodě zdá, že každé tričko stejné velikosti je trochu jiné, pravděpodobně to šičce ujelo a kus na stroji odřízla, čímž se zmenší velikost, ale kdo by na to hleděl. Funguje tu až výstupní kontrola, tedy kontrola, kdy je výrobek celý hotový.
Používají se levné materiály ve velkém množství, aby se co nejvíe snížila cena, levné pracovní síly, na práci šičky nepotřebujete vpodstatě vzdělání, prostě se naučíte dělat jednu operaci, obsluhovat jeden, dva stroje…Většina konfekce se vyrábí na východě, není vyjímka práce dětí. Je to obrovský byznys, na jehož konci spotřebitel paradoxně nepodporuje ty, kteří to vyrábí, ale marketing a PR firem. Vše je o tom, co chceme a nechceme podporovat, k rozvoji čeho chceme přispívat, jaké oblečení chci nosit, jestli tvořené pod tlakem, ve stresu, nebo tvořené z radosti, z plnění si snu, protože ve všem zůstává otisk, toho, kdo tvořil …
Post navigation
