...KDO JSEM?

červená sukně 3 

  Jsem normální žena, která si den za dnem plní sen.  Jeden sen o tom, že jednou bude tvořit své vlastní návrhy.  Sen se změnil v realitu a mnohem víc...

  Na začátku byla jen obrovská touha, tvrdohlavost, naivita a sen malého děvčátka. Vždy jsem chtěla šít. Když  jsem  ve 14 letech zopakovala, co chci dělat, doma z toho bylo pozdvižení, zklamání... rodiče toto pro mě nechtěli, přáli si,  abych studovala něco smysluplnějšího... můj výběr pro ně nebyla úplně top volba, byl rok 1984 a jít se učit na  dámskou krejčovou bylo spíš nouzové řešení...  Přesto ustoupili a nechali mě jít vlastní  cestou, až z odstupem  doby jsem si uvědomila, jak těžké to bylo hlavně pro mamku...

  Po vyučení přišla na řadu realita, která se dost lišila od mých představ, v té době se ještě do práce umisťovalo,  tedy možnost výběru nebyla...a tak jsem svou první praxi zažívala na sériové výrobě, klasická pásová výroba, kde  pracujete od sirény do sirény, s šitím a kreativitou to nemá společného téměř nic, ale jako zkušenost velmi  dobré... Měla jsem štěstí, možná zasáhl osud, že jsem se dostala po 6 měsících na trochu jinou sériovou výrobu  ... "Lukáš a Lucie"- v té době moderní výroba, malá dílna a výborná mistrová a první šance začít se pracovně  rozvíjet, absolutně jsem netušila, co přijde a ani ve snu by mě to nenapadlo...

   V roce, myslím 1991, firma, kde jsem pracovala, končila, byla jsem jednou z těch, které vedoucí oslovila, že mám  jít do její nové firmy, za stejných podmínek... ale opět jsem narazila na realitu: zpátky klasická sériovka a realita jiná, než  byla domluva... Po jednom měsíci jsem odešla, založila živnost a začala se všechno učit pomalu po svém,  systémem pokus-omyl.. Bylo mi 21, byla jsem naivní, tvrdohlavá a drzá...V 90 letech z tohoto oboru všichni  odcházeli. Já jsem stále ještě věřila ve svůj sen. I přesto, že jsem měla stálé klientky, dělat zakázkové šití, bylo čím  dál náročnější. Přicházeli jsem totiž  modní řetězce s levným oblečením, které tu předtím nebyly. Dneska už to může znít  jako sci-fi...

  Po 11 letech jsem byla tak unavená, asi i zklamaná... vyhořelá... Jednou ráno jsem se probudila a věděla, že  musím pryč, do jiné země... do 14 dnů jsem odjela, myslela jsem, že na měsíc... vrátila jsem se za 6 měsíců- a  vrátil se někdo jiný...

  Pomalu začínalo všechno fungovat... přesto jsem se rozhodla hledat nějakou práci, kterou bych mohla dělat,  aniž bych chodila do práce každý den. A tak jsem jednoho dne zavolala na poptávku po krejčovské dílně a druhý den stála přede dveřmi atelieru , kde bylo jméno Klára Nademlýnská... Prošla jsem konkurzem a začala  se  všechno učit znovu...7 let praxe, kdy odměnou jsou hlavně zkušenosti a praxe samotná.

  Následoval rok spolupráce s Kateřinou Geislerovou- je mistryně střihu, stačí se dívat jak tančí, když dělá střihy,  prostě, když děláte z nejlepšími, ovlivní to každého, nasměruje, naučíte se, pokud  ovšem chcete...

  Tam někde jsem se rozhodla spolupracovat pouze se sebou a na 100 % stát sama za sebe...

  V té době už jsem začínala učit, tedy učila jsem se učit, tak že jsem učila téměř každého.

  Opět přišlo jedno nakopnutí v podobě úrazu a okamžitého nástupu do nemocnice. A jelikož je život hra, začala jsem hrát hru trochu náročnější... Může se to zdát jako paradox, ale ve skutečnosti to bylo to nejlepší, co mě potkalo, dno z kterého se prostě odrazit musíte. Přestože moje oči chvíli neviděli ve skutečnosti  jsem "viděla" vše lépe než předtím... a všechno se v hlavě a srdci poskládalo jinak... A vše začalo    fungovat... s pokorou a úctou k životu obecně i životu mému...

  Tenkrát na začátku by mě nenapadlo, že jednou budu učit a vést kurzy šití, pomáhat tak jiným ženám splnit  jejich sen o tom, že si samy ušijí  třeba šaty. V každé ženě, dívce, kterou jsem učila, vidím i sebe, své omyly, pokusy, naivitu, netrpělivost, která je se začátky spojená, ale i nadšení, vůli, radost a to světlo v očích, když z kusu látky držíte hotový výrobek, který  jste vytvořily.

   ...Ještě pořád to cítím... po 33 letech, kdy to dělám každý den...

A koníčky kromě šití? Možná to sem nepatří, ale je to mou součásí, nakonec vše, co děláme nás formuje.

   Samozřejmě že mám... Fitness, plavání, in line brusle, nově float fit, chvíli to byl také pole dance... prostě sport a s tím souvisí to, čemu se říká zdravý životní styl. Všechno si potřebuji vyzkoušet a ověřit v praxi takže jsem zkusila být vegetrián, vegan, raw...Abych zjistila, co se mnou synchronizuje a na co reaguje moje tělo.

...A ještě jeden koníček i když to asi není správný výraz - Zákon přitažlivosti - fascinuje mě stejně jako šití asi tak stejně dlouho, svou dokonalostí.